Tento týden mi v mnoha věcech otevřel oči. Sama jsem překvapená, kolik naivity se ve mně stále ukrývá... Nechcete někdo trošku? Ráda se rozdělím:o) Nejhorší je, že nějak nemám chuť ani energii pátrat po příčinách či důsledcích všeho, co se kolem mě děje a co snad má ve mně vzbuzovat pocity provinilosti; tady totiž má nehynoucí naivita již dospěla, neb by se vše tradičně obrátilo proti mně, a děkuji, nemám zájem. Aspoň že „v nouzi poznáš“ přítele stále ještě platí, což hřeje. Uhm... Kolik mám nablízku vlastně přátel?:o)
Nepolemizuji, pouze a jen ironizuji, ani nemám chuť se tím vším užírat. Rozum mi zůstává stát nad mnoha skutečnostmi, zbytečně to ubírá energii. Navíc je doba, kterou prostě musím nějak přežít, k čemuž mi dopomáhej pylové zpravodajství a optimistické vyhlídky do budoucna – trávy už odkvétají. Na rekonvalescenci po víkendu jsem potřebovala čtyři dny, a sama si nejsem jistá, jestli nebyly zbytečné, protože po včerejším a dnešním ručním střihání křoví kolem ohradníku jsem v témže stavu jako po víkendu (naštěstí bez oparů a image ropuchy). A nehorázně hodně spím, tedy přes den. Vstávání kolem páté ráno mi nevadí, aspoň mohu střihat (v této době je všude rosa, takže dopad na průdušky astmatikovy je nejšetrnější), ale po návratu domů padnu a spím. Spím i v přestávkách práce na PC... Spím až 4krát denně. A pomáhá to, fakt že jo. V ložnici mi nepřetržitě běží čistička vzduchu, takže každá půlhodina zregeneruje tělo i duši, a dokonce na sebe nejsem naštvaná, že mrhám cenným časem. Labůžo.
Jestli já nemám spavou nemoc:o)
draace
Kromě mého PC už je veselý i hravý i ohradník.
Jeden chytá koně (trojské), druhý nemá daleko k tomu je naopak vypouštět. Muhehe.