Report z fantastického koncertu Depeche Mode bude, ale sama nevím, kdy. Štěstí nepřeje spontánním prožitkům, tak aby dílo bylo autentické a poznamenané nefalšovanou euforií.
Realita je bohužel taková, že již podruhé byla euforie podtržená smrtí, a že to bude zrovna Michael, to mi přijde jako total-absurdum. Teď abych se bála na koncerty jezdit... Když Dave Gahan během zpěvu majklovsky zahýkal, prolétlo mi hlavou, že by možná nebylo až tak od věci ten Londýn zkusit (nějak). Navázat a znovu prožít. Navíc Depešáci hráli na nekrytém stadiónu, což ve mně evokovalo mnoho vzpomínek na můj NEJ koncert v životě, který byl právě Jacksonův, na olympijském stadionu v Berlíně.
Tohle měl být článek o Depešácích, a místo toho jenom slzy a slzy.
Tohle se mi bude rozdýchávat velice špatně. Jestli to vůbec kdy rozdýchám:o(
draace
Dnes bez dovětků.