Až jim to nadšení v minus patnácti závidím.
Uznávám. Nerada! :-)
Pravda, úplně jen můj časosběr to není, protože ústřední fotografii jsem já pořídit nemohla už jen z důvodu, že v dané době bych fotoaparátem maximálně tak několikrát třískla o zem. Na světě jsem sice už byla, ale ne ve stavu schopném fotit.
Kterému můj muž syslí místo vedle okna :-)
Když je bez aut.
Aneb spokojení koně a jejich lidé.
Fotografická:-)
Nejmajestátnější.
Ještě jednou Berlín:-)