V podstatě naprosto normální pátek, pro nás.
Naštěstí.
Byl to bílý koník!
Ten kůň je fakt kašpárek, ženo moje.
Jak je teď sníh a mrzne, tak jsem jim otevřela pastvinu i vepředu, můžou teď chodit všude.
A on samozřejmě musel řešit sud, ve kterém mám náhradní věci, a samozřejmě hned první den vychytal, jak to otevřít...
A všechno vybagroval.
A bylo to moc fajn :-)
Že by se nám to třeba někdy mohlo hodit...
Good morning! :D
Mno, naposledy jsem jezdila před měsícem.
Platí i u koní.
Pár slov si určitě zaslouží i nultý ročník naší zbrusu nové tradice, koníkovské.
I když on tak úplně nultý není, když jsme podobnou akci spáchali již vloni, takže beru zpět – jde o ročník další. A popravdě nevím, jestli o první, když minulý byl nultý, anebo již druhý, protože vloni prokazatelně jeden proběhl...
No, den za všechny prachy, ženo moje :D
Slíbila jsem holčičkám, že půjdeme na otužilce, s koňmi.
To je místní tradice: lidi se seberou a jdou tři kilometry k loděnici, vypít svařák a podívat se,
jak blázni naskáčou v plavkách do řeky a plavou.